S termínem “úřednická vláda” jsme se mohli setkat v období první republiky. Tehdy totiž neplatilo, že vládě k tomu, aby se mohla ujmout funkce, musí některá z komor Parlamentu vyslovit důvěru. Dnes by tedy bylo přesnější hovořit o vládě polopolitické. Všichni tři panelisté se shodli na tom, že vytvoření takové formy vlády indikuje nezdravý stav politického systému.
Ondřej Kundera poukázal na rozšíření korupčního potenciálu v poslanecké sněmovně. Vladimír Mlynář pak kritizoval především fakt, že nynější vláda Jana Fischera není ta, která do funkce nastupovala na jaře s vizí dočasného mandátu, který skončí v září předčasnými volbami. Jde o vládu, která má nový úkol, vést ČR až do řádných květnových voleb, k čemuž jí ale sněmovna explicitně nevyslovila důvěru. Vláda vládne bez prohlášení a musí řešit neodkládané problémy. Jan Kysela se pozastavil nad tím, jak si Češi oblíbili odborníky a nepolitické politiky. Přičemž vysokou popularitu premiéra Fischera vytyčil jako symptom jisté politické krize. Všichni tři panelisté narazili na problém stranického systému. Zdejší strany mají problém s nepočetnými členskými základnami, působí pak dojmem sekt a ne politických stran evropského typu.
Problém spočívá v tom, že česká veřejnost i po dvaceti letech zůstává nepolitická. Kundra sebekriticky podotkl, že svůj podíl na tom mají i místní média.
Sdružení Polis se o dění v české společnosti rozhodně zajímá, přijměte proto pozvání na naše další debaty.